Pohádky z chaloupky u lesa - Kapitola druhá

Druhá pohádka o prvním stromě

vytvořila Kaelynn

Byl jednou jeden strom. Vyrostl z toho prvního semínka a byl to ten, díky němuž se milenci Nebe a Země mohli dotknout. Jeho kořeny zasahovaly až do srdce Země, díky nim znal strom všechna její tajemství, její city.

„V síle kořenů se totiž skrývá tajemství života, moji malí, bez nich nedokáže nikdy vyrůst silný strom, který odolá všem bouřím, to si pamatujte.“

První strom byl obrovský. „Všechny stromy jsou jen jeho odraz, ale v každém z nich se skrývá vždy alespoň zrnko jeho síly.“ Měl mohutný kmen, kůru zbrázděnou věky a korunu větví ověnčenou zelenými lístky, které dosahovaly až do Nebe. Tak strom poznal i všechny myšlenky Nebe a díky němu mají všechny živé bytosti v sobě i kousek Nebe. Spojil všechny světy a říká se, že se proměnil v anděla. Ale i on býval mladý a chtělo to hodně trpělivosti a píle než vyrostl.

Během jeho růstu se Nebe a Země samou péčí unavili, i strom sám únavou zežloutl a odpočíval. Pak pocítil novou sílu a když se konečně dotkl i nebe, vykvetl a měl vlastní děti. Ten kousek nebe pak zdědily všechny děti Nebe a Země. A také se na Zemi začaly střídat roční doby, čas růstu, zrání, sklizně a odpočinku.

„Babi, a my jsme také děti Nebe a Země?“

„Ovšemže.“

„A kde máme ten kousek Nebe?“

„Máme ho ve své duši. Spojuje nás se vším živým okolo nás, dokonce i kameny a hlína jsou vlastně živé- jsou přece Zemí. A pokud je všechno, jak má, panuje mezi dětmi Země a Nebe rovnováha a vzájemná úcta. Dokonce i když jestřáb uloví myš. Ta úcta je v tom, že když jedno zvíře zabije druhé, nedělá to pro zábavu, ale kvůli vlastnímu přežití. Neplýtvá jeho tělem- sní ho celé a když ne, přijdou další zvířata, hmyz, až zbydou jen kosti, které se za dlouhý čas rozloží v zemi.“

Jen lidé zapomínají, že jsou také dětmi Nebe a Země a často ničí a zabíjejí své sourozence ve všech podobách jen kvůli zábavě nebo pro získání většího majetku. Ubližují tím svým rodičům i sami sobě.