Samhain

] Samhain ]

vytvořila Kaelynn

Ve spánku

vytvořila Kaelynn

Svět spí.

Hvězdy se prochází nebeskou klenbou

a s nimi Měsíc- věčný poutník noci

doprovázený stříbrným světlem.

Je krásná noc.

I v nemocničním pokoji,

kde se na bílém polštáři ztrácí

Tvoje spící bledá tvář.

Stojím u Tvé postele a usmívám se.

Jsem útěcha

Něžně beru Tvou bezvládnou ruku do dlaní.

Jsem vykoupení

I Ty se začínáš ve spánku usmívat.

Jsem věčnost

Hladím Tě po skráních. Líbám na čelo-

Jsem Smrt

    Samhain se slaví koncem října. Nebo ne? S termíny keltských „ohňových svátků“ je trochu potíž, někdo preferuje pevné datum- noc z 31. 10. na 1.11., jiný čeká na úplněk nejbližší tomuto datu, mě osobně láká představa příslušné lunární fáze- pro Samahin tedy nov. Dalším vodítkem pro badatele by měl být také fakt, že tyto „ohňové svátky“ mají dělit období mezi rovnodennostmi a slunovraty zhruba na poloviny.

    Samhain, keltský Nový rok, Halloween, svátek Všech svatých, Dušičky, to jsou podoby tohoto svátku v dnešní době. Mezi mladými se těší velkému zájmu především Halloween- no řekněte, kdo by odolal možnosti udělat ze sebe zombii a jít děsit lidi třeba do parku? A ve školách i školkách je to jedno z nejoblíbenějších období, stejně jako čarodějnice a čerti. Možná by nebylo špatné zamyslet se nad chutí dětí přestrojovat se a využít ji i při jiných příležitostech...Každopádně ani naší školce se Halloween nevyhnul, a tak jsme si hráli na všelijaká strašidla, máme šatnu plnou šklebícího se ovoce a strašidel. Ale také jsme si s dětmi povídali o smrti, jestli vzpomínají na někoho, kdo jim zemřel, jestli byli zapálit s rodiči svíčku na hřbitově a proč se vlastně lidé převlékají za strašidla. 

    A proč se vlastně lidé převlékají za strašidla?

No, aby si zlí duchové, kteří využijí propojení našeho světa s Jiným, mysleli, že potkali jiného ducha a nechali nás na pokoji, případně se lekli a utekli.

    A proč chodíme zapalovat svíčky na hřbitov?

Původně se zapalovaly svíce doma, aby duše předků našly cestu ke „svým“ a mohly se ohřát u ohně nebo plamene svíčky zapáleného na jejich počest. To je ten původní záměr, který se z dnešních oslav vytrácí a je to velká škoda. Já jsem to „svým“ dětem takhle řekla a jim se to moc líbilo, obzvlášť ta část o maskování se před démony...Ale to už jsem se dostala poněkud jinam, má osobní pedagogická autoevaluace není předmětem tohoto článku :-)

    Samhain je původně oslavou smrti jako nedílné součásti života. A právě smrt je v dnešní společnosti obávaným, vlastně zakázaným tématem. Pod vlivem médií všichni touží po věčném mládí a zapomínají, že stárnutí a smrt je přirozená změna. Tím, že se jí brání a lpí na něčem, co už neexistuje, připravují sami sebe o nové impulzy ve svém životě. 

    Dnešní děti neví, že ten řízek, co měly k obědu byl původně živým tvorem, který dal svůj život, aby se ony mohly najíst. Nepropaguji vegetariánství (i rostliny jsou živé), jen myslím, že tabuizování tématu smrti a konzumní způsob života, způsobily neúctu k životu jako takovému. Plýtváme přírodním bohatstvím, ničíme své životní prostředí a sami podléháme iluzi, že budeme žít věčně, když smrt ze svého života vymažeme. A tak utíkáme. Utíkáme a nevidíme, že tím ztrácíme to nejcennější-život.

    Za tím vším je strach. Strach ze změny, z toho, co přinese. Každá změna, každé naše rozhodnutí, je vlastně taková malá smrt. Smrt je všude kolem, všude tam, kde je život. Jsou neoddělitelně spojeni. My jsme to jen zapomněli, ale naši předkové to věděli. Aby přežili, museli zabít, ale s úctou přijali dar v podobě uloveného zvířete a využili jej beze zbytku. Jejich rok začíná, když přijde zima, nový sluneční bůh se narodí v té nejdelší noci. V každé smrti je totiž skrytý další život, v každém rozhodnutí nová šance.

Na každém konci je hezké, že něco nového začíná...

Zdroje:

Clarissa Pinkola Estés, Ph.D., Ženy, které běhaly s vlky