Sen rána
30.12.2013 17:02
vytvořila Kaelynn
Můj skoro první pokus o poezii...
Devět volavek letí oblohou
jako devět lodí plujících mořem
k obzoru, té věčně lákající dálce
skrývající budoucnost.
Letí ladně oblohou
jedna sestra za druhou,
krky hladce složené
hle, ta druhá-podivné-
krk má rovný, peří bílé,
to je čáp, ne sestry milé.
Co se to však stalo náhle?
Všechny sestry popelavé,
ladné krky volavčí
avšak peří černo-bílé.