Alban Arthuan

] Alban Arthuan ]

vytvořila Kaelynn

                                 Jsem temnota.

Alban Arthuan neboli Zimní slunovrat, Svátek Velké medvědice,Yule, Vánoce a mnoho dalších jmen.

Jeden z několika dávných svátků slavený odnepaměti zabudovaný prakticky ve všech náboženstvích. V tomto článku nenajdete přehled vánočních zvyků a tradic, ačkoliv jsou velice staré, vlastně asi vůbec nejstarší, které máme...Mnoho krásných článků o původu vánočních zvyků lze dneska najít na internetu, například tady

https://www.e-stredovek.cz/view.php?cisloclanku=2007120002

https://www.osel.cz/index.php?clanek=1604

https://vialucis.webnode.cz/products/zimni-slunovrat/

V tomto článku se zamýšlím převážně nad jediným vánočním zvykem, který v dnešní podobě známe teprve od 18. století, ovšem není to tak docela pravda, neboť stromy zdobily už keltové... Ale pěkně od začátku.

Čím byl zimní slunovrat tak důležitý tehdy a čím nás přitahuje dnes?

V dávných dobách byl zimní slunovrat spolu se slunovratem letním a oběma rovnodennostmi důležitým mezníkem v určování běhu času. Od toho dne začíná pomalu přibývat světla, na druhou stranu to také znamená příchod zimy, času strádání, boje o přežití. A to je příležitost k oslavě. Přesně v duchu víry keltů, že v každém konci je zároveň nový začátek, v každé smrti znovuzrození.

Podle legend víme, že Keltové považovali zimní slunovrat za den, kdy se narodil, nebo spíše znovuzrodil, sluneční bůh Belen, syn Bohyně a jeleního boha Cernunna. Zimní slunovrat byl den naděje, neboť slunce začalo posilovat svou moc a dávalo tak příslib nového života. Ovšem nejen Keltové, ale i další kultury považují 21. prosinec za den narození svého buď slunečního, nebo jiného vysoce postaveného boha. A vlastně i křesťanské Vánoce nejsou ničím jiným než oslavou narození Ježíše Krista, který tak symbolicky přináší nové světlo do nejhlubší tmy.

Lidé zdobili své domovy jmelím, cesmínou, břečťanem, větvičkami jehličnanů, nejčastěji borovice či jedle. Zdobily se i stromy v okolí domů nebo se živý strom přinesl do domu a ozdobil. Proč je zrovna strom jedním z nejvýznamnějších symbolů Vánoc? Kromě dřeva, tepla a kyslíku nám stromy dávají sílu, to spojení cítíme i dnes, i když většina z nás má jen příjemný pocit relaxace po návratu z procházky lesem. Odkud toto spojení pramení?

Dříve než lidé poznali Boha a vytvořili náboženství, uctívali okolní přírodu, neboť právě na ní závisel jejich život. (Lidstvo prošlo vývojem - fyzickým i duchovním. Proto nevylučuji fázi, kdy lidstvo mohlo uctívat přírodu, aniž by za ní viděli Boha. Existují důkazy o tom, že lidstvo uctívalo přírodu, ale o tom, že by za tím viděli Boha, nejsou, to je poznatek až pozdější. Mohlo to tak být, ale nemuselo. Každý může věřit, čemu uzná za vhodné.) Nestavěli bohům žádné domy, chrámy, pouze vymezovali posvátné místo sloupy, valy a ještě před tím uctívali přírodu tam, kde nejvíce cítili její lásku- pod stromy. Neboť právě stromy poskytovaly prvním lidem své plody, dávaly jim nářadí, zbraně, poskytovaly přístřeší, úkryt, léčily je svými listy, květy, kůrou...

V tradici kmene Navajo je mýtus o tom, že původně byli lidé čisté duchovní bytosti, které se mohly neomezeně pohybovat časem a prostorem, dle libosti se zhmotňovat a zase přecházet do jemných duchovních vibrací. Postupně si však začali vytvářet emocionální vazby, které jim přechody nakonec znemožnily a uvěznily je v čistě tělesné úrovni bytí. Jedinou vyjímkou jsou šamani, jasnovidci a léčitelé. A stromy. Ptáte se proč? Proč stromy stojí jen na jedné noze?

V keltské ústní tradici je tato událost popisována též, ale spíš jako přechod do další fáze bytí, další krok na cestě duchovního vývoje, žádný pád. Toto biblické označení samo o sobě sugeruje člověku negativní pohled na věc, avšak keltové, věrni krédu „Život je změna“, nepředali svým potomkům prostřednictvím mýtů negativní hodnocení situace, dochované útržky spíš působí tak, že ji přijali a využili vše, co mohli, ve svůj prospěch. Ostatně jsou historicky doložená fakta, která toto chování dokládají, např. Vercingetorix strávil dětství jako rukojmí v Římě, ale využil toho k získání vzdělání a všeho, čím mohl obohatit po návratu svůj lid. Byl jediný, kdo dokázal několikrát vlákat Caesara do pasti.

V kabale je Ráj stav bytí spíš než nějaké místo. Adam- první člověk- žije v rajské zahradě a je s ní v dokonalém souladu. Rajská zahrada představuje duši a Adam ego, nižší já. A srdcem zahrady, vyšším já, božskou jiskrou, není nic jiného než posvátný strom- strom života, poznání, světa.

Některý z těchto tří aspektů se vyskytuje v mnoha starých náboženstvích a filozofických směrech.

Strom života – z něj pochází všichni lidé, zvířata, rostliny. Je potravou pro všechny své děti a léčí všechny nemoci. Tento aspekt byl uctíván starými Egypťany a Peršany.

Strom poznání – ochraňuje a poskytuje vědomosti o tajemství života, zprostředkovává cesty do jiných světů. Tento aspekt využívají především šamanské kultury. Také v severské mytologii Odin získal svou moc, vědění a magické runy tím, že visel devět dní přibitý na stromě poznání.

Strom světa – tvoří prvotní strukturu vesmíru, spojuje nebe, zemi a podsvětí. Tohotu aspektu si všímají indické posvátné texty-védy: „Vesmír je strom, jenž existuje věčně...čistým kořenem tohoto stromu je Brahmán, nesmrtelný, v němž spočívají tři světy, jež nedokáže pochopit nikdo, kdo je svým já...“ kniha Upanišad, VI,I. V severské mytologii se tento strom světa nazývá Ygdrassil, má 3 kořeny, u nichž tři norny, sudičky spřádají osudy všech, v oblasti kmene je svět lidí a v koruně sídlí bohové. V keltské mytologii je také strom, který spojuje svět lidí, svět nebeský a zásvětí.

Starozákonní prorok Hesekiel píše toto o stromu života: „Který z rajských stromů se skvěl ve vší nádheře tak, jako Ty? A přece jsi sestoupil společně s rajskými stromy do Sheol“ (= starohebrejské podsvětí, říše mrtvých)

Výše uvedená citace ze Starého zákona nám říká, že všechny rajské stromy, včetně toho nejkrásnějšího stromu života sestoupily z Ráje dobrovolně, nebyly vyhnány jako my, protože nehřešily. Stromy sdílely náš osud, abychom zůstali spojeni s přírodou, jsou mostem mezi hmotným a duchovním světem. Každý strom je odrazem stromu života, poznání, světa, stejně jako my, lidé jsme odrazem Boha, Vesmíru, božské energie. V každé zahradě lidské duše roste posvátný strom. Je jen na nás najít cestu k harmonii s naší duší a vyšším já. A možná právě v době zimního slunovratu a konce starého roku máme největší šanci tuto harmonii nalézt a přinést ji do roku nového. A jako připomínku našeho spojení se stromy a hledání harmonie s naší duší zdobíme vánoční stromeček... Možná proto vládne „vánoční atmosféra“...

Proč strom stojí jen na jedné noze? Protože druhou nohou je pevně zakořeněn ve Věčnosti.

Zdroje:

V. Šiška- Keltský horoskop, X-Egem 1998

F. Hageneder, A. Heng- Andělé stromů, Fontána 2007

G. Preuschoffová- Léčivá síla stromů, Ivo Železný 1996